RODINNÁ LÉKÁRNA

Rodinná LÉKÁRNAPro všechny, kteří nehledají prodavače za pultem, ale lékárníka za tárou!

LÉKOVÁ KARTA PACIENTA (LKP)

V současnosti se role lékárníka přesouvá z dřívější výrobní činnosti do činnosti zejména dispenzační. Poskytování odborných informací, vzhledem k množství léčivých přípravků a nárůstu poznatků o nemocech a léčivých přípravcích se stává hlavní náplní farmaceuta. Sledují se nejen pozitivní účinky, ale i nežádoucí, interakce léčiv mezi sebou, interakce léčiv s potravinami a další aspekty. Proto se v souvislosti s konceptem farmaceutické (lékárenské) péče zrodila i myšlenka LKP. Z výše uvdeného vyplývá, že lékárník by se měl společně s lékařem podílet na farmakoterapii. Pro splnění tohoto požadavku je nezbytné, aby i lékárník měl k dispozici lékové záznamy, znal lékařskou anamnézu, diagnózu, základní výsledky laboratorních testů daného pacienta. Jedná se o nové pojetí poskytování služeb lékárníkem ve veřejných lékárnách.

LKP – situace ve světě

Kanada patří mezi země, kde se LKP používají nejdéle. Jejich zavedení spadá do 50. a 60. let tohoto století. Zpočátku byly lékové karty vedeny písemnou formou. Významnou roli pro vlastní rozvoj LKP v Kanadě (stejně jako v USA) sehrálo používání klinických balení léků, nejčastěji v počtu 500 nebo 1000 tablet. Úkolem lékárníka bylo přesně dle předpisu lékaře připravit daný počet tablet (či jiné lékové formy), jež obdrží pacient. Součástí bylo také napsat signaturu, která musela být uvedena u každého vydávaného balení pro konkrétního pacienta. Na signatuře muselo být např. uvedeno jméno lékárny a telefonní číslo, číslo předpisu, datum výdeje, jméno předepisujícího lékaře a pacienta, název, síla, množství a výrobce léčiva, možnost opakovat předpis, pokyny pro užívání.

Lékárník byl povinen uchovávat originální předpisy jednotlivých pacientů, a to zejména proto, že se pacient vracel do lékárny, aby získal svůj lék bez návštěvy lékaře. Povinností pacienta v takových případech bylo donést lékovku a na základě signatury bylo možné vydat lék. Pacienti tak nečinili, a proto lékárníci byli nuceni hledat přímo v založených originálech, což představovalo velké časové zatížení. Lékárníci začali řadit předepsané léky dle jmenného seznamu pacientů, což jim umožnilo mnohem rychlejší orientaci. Druhým důležitým argumentem pro vedení LKP byla snadnější spolupráce s privátními pojišťovnami ve vztahu k finanční spoluúčasti pacientů resp. stanovení ročního zisku (income tax).

Lékárníci velice rychle pochopili výhodnost uchovávání LKP. Vedle administrativy se začali zajímat o odbornou část LKP, tzn. sledování lékových interakcí, léků ve vztahu k diagnóze, compliance a abúzu léčiv. V roce 1973 Asociace kanadských farmaceutů stanovila standard pro minimum informací, které je potřebné v LKP uvádět. Od poloviny 70. let je povinností lékárníka uchovávat LKP, včetně záznamů o lécích volně prodejných. S nástupem výpočetní techniky a zavedením příslušných programů do praxe došlo k významnému rozšíření využívání LKP a zefektivnění jejich vedení.

Od 90. let dochází k elektronickému propojení mezi lékárnou a zdravotní pojišťovnou. Tak je umožněna rychlá komunikace mezi lékárnou a plátcem. Ve vztahu k pacientům je potřebné zdůraznit možnost poskytovat tzv. disease management a konzultace pacientům. Jedná se o služby, které jsou v některých provinciích Kanady propláceny pojišťovnami.

V současnosti se LKP používají v celé řadě zemí, např. v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, v USA i v Evropě (např. Německo, Francie, Nizozemsko, Belgie, Velká Británie, Finsko, Dánsko). Švédsko se připravuje, že od roku 2001 bude profesní povinností lékárníků uchovávat tyto záznamy. V Evropě mají největší zkušenosti s vlastním používáním LKP Velká Británie a Nizozemsko.

Dle sdělení britského ministerstva zdravotnictví má v současnosti téměř 100% lékáren zavedenu elektronickou databázi s LKP. Na počátku 80. let vláda poskytovala finanční podporu pro zavedení databáze. V průběhu 90. let se od tohoto ustoupilo a lékárníci mohou obdržet poplatek za přesně definovaných podmínek.

Nizozemsko má mezi evropskými státy výjimečné postavení. Klinická farmacie zde má dlouhodobou tradici. Lékárníci se v 70. letech aktivně zapojili do farmakoterapie. Vedle lékařů se podílejí na monitorování a sledování farmakoterapie u jednotlivého pacienta. Od roku 1990 mají všichni lékárníci k dispozici počítače, které jim usnadňují lékové analýzy. Do roku 1995 bylo povinností pacienta, aby byl zaregistrován u jedné lékárny. V roce 1997 navštěvovalo 93% pa­ cientů stále jednu lékárnu. V současnosti jsou lékaři první linie napojeni on-line na lékárníky, takže mají k dispozici LKP.

V souvislosti s plánovaným zavedením elektronické čipové zdravotní karty v Německu od roku 2006 byla také diskutována otázka LKP a bylo deklarováno, že tyto záznamy budou součástí údajů na e-kartě. Nicméně v současnosti je projekt e-karty v Německu zastaven.

Možnosti využití LKP

LKP lze definovat jako komplexní databázi léčivých přípravků na předpis i těch volně prodejných (OTC), včetně základních klinických informací nezbytných pro stanovení farmakoterapie u jednotlivého pacienta. Tato databáze je vytvářena a uchovávána lékárníkem v počítači dané lékárny. Lékárník za ni přebírá plnou zodpovědnost. LKP představují kvalitativně nové pojetí farmaceutických služeb. Obsahují informace, které při dobrém využití umožní příznivě ovlivnit léčbu. Hlavním důvodem pro zavedení LKP je, že napomáhají ke zvýšení bezpečnosti, účinnosti a ekonomičnosti farmakoterapie. Neméně důležitým faktorem je, že umožňují rozšíření spolupráce s lékaři, včetně možnosti vytvoření multidisciplinárního týmu v rámci zdravotní péče. V neposlední řadě se předpokládá spolupráce se zdravotní pojišťovnou. Další možnosti využití LKP:

Základní struktura LKP

V současnosti jsou na celém světě k dispozici různé druhy software, které umožňují lékárníkovi vytvořit dokonalou databázi LKP. U vysoce kvalitních programů se předpokládá možnost automatického zachycení lékových interakcí, včetně OTC léčiv (mezi špičku patří např. databáze Simplicity Plus, která se používá v Kanadě, v provinciích Quebeck a Ontario). Umožňuje tak lékárníkovi poskytovat svému klientovi komplexní farmaceutické služby. Každá databáze LKP se skládá z komponent, do kterých jsou postupně ukládány získané informace o konkrétním pacientovi. Podle potřeby si lékárník může jednotlivou komponentu otevřít a v ní na základě požadavků pracovat. Mezi základní komponenty databáze patří:

Bezpečnost LKP

LKP obsahují údaje, které jsou považovány za důvěrné. Jedná se o informace obdobného charakteru, jaké má k dispozici lékař. Zpočátku se vycházelo z legislativy týkající se dat uchovávaných lékaři. V těch zemích, kde se již delší dobu používají LKP, se postupně vytvářela legislativa týkající výslovně se LKP a lékárníků. Před vlastním zavedením LKP je nezbytné vytvořit legislativu, která je zárukou, že informace z LKP nebudou zneužity. Každý stát si vytváří svoji vlastní legislativu. Pro členské státy EU je charakteristické, že v posledních letech přizpůsobují svoji národní legislativu směrnicím EU týkajícím se dané problematiky.

Legislativní rámec v souvislosti s LKP by měl odrážet dvě roviny. První umožňuje bezpečné používání dat ve vztahu k pacientovi a lékárníkovi, druhá by měla přispět k vlastnímu procesu použití LKP – pro tvorbu, uchovávání a vyhledávání dat. Bezpečnost a důvěrnost jsou považovány za základní podmínky pro LKP, ale i pro celý informační systém v rámci zdravotní péče.

Zdroje informací:
  1. Práznovcová L.: Lékové záznamy pacienta, PACE – program kontinuálního vzdělávání farmaceutů, PANAX Co, s.r.o., Praha 2000
  2. Práznovcová L.: Farmaceutická péče, časopis PACE NEWS, 3/2000
Copyright © 2005-2017, PharmDr. Martin Dočkal.
Projekt RODINNÁ LÉKÁRNA je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Ctíme standardy: W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested.