RODINNÁ LÉKÁRNA

Rodinná LÉKÁRNAPro všechny, kteří nehledají prodavače za pultem, ale lékárníka za tárou!

CO ŘEKLI O PEVNÝCH CENÁCH…

Doplatky na léky – to je jeden z nejbolestivějších problémů současného českého lékárenství. Většina klientů lékáren se domnívá, že doplatek představuje, snahu lékárníků o nejvyšší možný zisk a je prakticky nemožné jim vysvětlit pravou podstatu tohoto jevu. Nezasvěcená většina občanů, zejména pak ti starší, kteří byli zvyklí na všeobecně jednotné ceny a v lékárně pak na získání předepsaného léku bez finanční úhrady, přijímá institut doplatků a zejména nejednotnost jejich výše v různých lékárnách velmi negativně.

Různá výše doplatků nepříznivě ovlivňuje pozitivní image lékáren a bývalá odborná i společenská prestiž lékárenské profese často nedůstojným vyjednáváním o výši doplatků trpí a klesá. Právě v těchto dnech, kdy se ve vládních kruzích a v parlamentě ostře projednávají otázky zdravotnictví, a s nimi spojené potíže s financováním léků, se nešťastná problematika doplatků opět oživuje, avšak mediální informace jsou natolik zamlžené, že se pacienti jen stěží orientují v příčinách a důsledcích lékové politiky a jsou nakloněni domnívat se, že vše je dílem ziskuchtivých lékárníků.

Patrně by tedy měla zásadně zvýšit svou aktivitu Česká lékárnická komora a iniciovat šírokou mediální kampaň, v níž by se jasně a nekomplikovaně presentovala role lékáren a lékárníků v institutu zdravotní péče. Veřejnost by se tak mohla konečně dozvědět, že tvorba cen léků a stanovení výše doplatků není výsledkem zájmu lékárníků, ale mírou ochoty, či spíše neochoty státní správy, konkrétně Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí vyslyšet návrhy České lékárnické komory a Gremia majitelů lékáren v oblasti lékové politiky. Výběr lékárny by v budoucnu neměl být limitován rozdílem výše doplatků, ale především rozsahem a hloubkou obdržených respektive poskytovaných odborných informací, jakožto nedílné součástí tzv. lékárenské péče.“ (březen 2004)

Prof. RNDr. PhMr. Vladimír Smečka, CSc., FaF Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ✝6. 4. 2008


„PROČ ANO? Protože se nechci stále častěji citít před pacienty jako zloděj. Protože nikomu z pacientů nepřeju, aby pokaždé před tárou prožíval nedůstojné chvíle čekání na verdikt kolik to dnes bude…. Proto, že si myslím, že jako lékárníci máme ještě šanci.

Kdyby naši klienti s chladnou hlavou akceptovali rozdílné ceny v různých lékárnách, znamenalo by to, že si nás zařadili mezi obchody. Tam je to běžné a nikomu to nevadí. Dokud je to ale v lékárnách rozčiluje, berou nás (a je to někdy s podivem) pořád ještě jako zdravotnická zařízení.

Protože se stydím za to, kam jsme se vlastní pílí dopracovali. Proto, že si nesmírně vážím všech kolegů a kolegyň, kteří se zatím drží, aniž by si začali hrát na trhovce. Proto, že si pacienti své nemoci a léky nevybírají a lékárníci zase nestanovují úhrady a ceny léků ani výrazně ovlivnit nemohou.

Doplatek nic nevypovídá o ceně léku a jeho snížením se zároveň nesníží náklady na léčbu. Snižuje se ale zisk lékáren jako celku a tím i naše možnosti profesního růstu. Docela ochotně jsme přistoupili na pravidla hry, která stanovili výrobci a pojišťovny. Jedni se snaží prodat s co nejvyšším ziskem a druzí nakoupit co nejlevněji. Ta vata jsme my, přitom nijak nemůžeme ovlivnit počet ani sortiment léků vydávaných na recept. Pojišťovna je hodná, protože všechno a všem hradí a výrobci jsou skvělí, protože přinášejí světu nové léky. Ti, kdo na tom vydělávají, jsou lékárníci…, tak to, bohužel, vnímá většina laiků. My je jen poctivě utvrzujeme v jejich názoru našim počínáním.“ (březen 2004)

Leona Štěpková, bývalá víceprezidentka České lékárnické komory


„Proč nejsou jednotné ceny léků v lékárnách? Dlouholetá tradice cen v lékárnách u nás, a také současné situace v evropských lékárnách potvrzuje, že pevné ceny léků – zejména těch, které jsou předepisovány na lékařské předpisy – má své značné výhody. Pacienti i pojišťovny mají své jistoty a také lékaři nepodléhají některým obchodním vlivům.

Po jednotných cenách léků u nás volá nejen Česká lékárnická komora, ale také Svaz důchodců České republiky. Odpadla by tzv. léková turistika po lékárnách ve městě a venkovští pacienti by nebyli diskriminováni tím, že malé lékárny si nemohou dovolit snižovat ceny léků jak je tomu někde ve městě.

Po jednotných cenách volá i Ministerstvo zdravotnictví a jen úředníci Ministerstva financí tvrdí svou – jakým vlivům podléhají není potřebné zdůrazňovat. Nejde jim o pacienta a jeho spokojenost, nejde jim o převzetí zkušeností z naší tradice či z jiných zemí Evropy, ale o pohodlí a…? Farmaceutický průmysl je spokojen, ovlivňuje cenami svůj trh a jen laik se může divit, když výrobce sníží cenu o 50 % jen když jeho lék je zahrnut mezi léky, které hradí zdravotní pojišťovna. O metodách dealerů farmaceutických firem, o zájezdech lékařů na semináře s lyžováním, o obálkách, prémiích za počet předepsaných léků atd. atd. se konečně můžeme dozvědět ze zahraničí – náš tisk za bohatou inzerci raději mlčí.

A tak paciente jezdi, sháněj, nadávej – obdobně jako ministryně zdravotnictví – peníze a vliv má farmaceutický výrobce. Že by o pacienta neměl zájem?“ (duben 2004)

Prof. Dr. Jan Solich, CSc., předseda Svazu důchodců ČR, emeritní profesor FaF Univerzita Karlova Hradec Králové


„Tuto iniciativu vítám. Grémium majitelů lékáren se dlouhodobě snaží princip pevných doplatků prosadit do koncepce zdravotnictví a systému stanovování cen u léčiv a prostředků zdravotnické techniky.

Domnívám se však, že výzva nevystihuje dostatečně pravou podstatu problému. Za tu považuji systém stanovování cen léčiv v ČR. Nejdůležitějším regulátorem nákladů na léčiva je bezesporu výše doplatků ze strany pacientů. Ta ovlivňuje cenu obchodovatelnou, která se však liší od maximálních cen výrobce oficiálně nahlášených Ministerstvu financí ČR. Lék s doplatkem je na trhu podstatně méně úspěšný než lék bez doplatku.

Problém je v tom, že výrobce se málokdy rozhodne tuto cenu snížit oficiálně, neboť by to ohrozilo ceny léku na zahraničních trzích. Ceny léku v jednotlivých zemích jsou porovnávány a národní systémy se snaží dohodnout cenu co nejnižší. Velmi často se pak výrobce nebo dovozce rozhodne snížit cenu neoficiálně a to tím způsobem, že není uplatňována na celém trhu, ale pouze ve vytipovaných místech. Zde je motivován ze strany výrobce či dovozce předepisující lékař a dohodnuta určitá lékárna, do které jsou léky dodávány za zcela jiné ceny než na zbytek trhu. Lékárna nevytipovaná do tohoto systému nemá žádnou šanci dosáhnout konkurenční ceny, neboť by v řadě případů musela jít pod svoji nákupní cenu.

Doplácí na to v první řadě pacient, pro kterého je vytipovaná lékárna a lékař nedostupná. Ke zdravotní péči se dostává za jiných podmínek, což je v rozporu s ústavním řádem. Stejně tak jsou porušovány principy rovné hospodářské soutěže. Bohužel se velmi těžko získávají důkazy, na základě kterých by mohly být tyto praktiky znemožněny a postihnuty.

Důsledky tohoto stavu jsou ve výzvě dostatečně popsány. Především se však domnívám, že dlouhodobě schází odvaha politických stran tento problém řešit z obavy před nařčením ze zvyšování spoluúčasti pacientů. Jsem však přesvědčen, že jasný a srozumitelný způsob stanovování cen a doplatků ve svém důsledku právě může náklady na léčbu i na spoluúčast pacientů snížit.“ (duben 2004)

PharmDr. Jaroslav Polách, předseda Grémia majitelů lékáren

Copyright © 2005-2017, PharmDr. Martin Dočkal.
Projekt RODINNÁ LÉKÁRNA je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Ctíme standardy: W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested.